Chtělo to trochu zkoumání a hodně počtů, ale nakonec jsme přišli na to, jak bránu do města otevřít. Jo a pak to chtělo ještě řádnou kupu kouzel. Ale konečně se dveře otevřely a my uviděli ... jeskyni. Sakra, nemělo tam být zlaté město? Ať tak či tak, nebylo tam a nám nezbylo, než se vydat hlouběji do jeskyně doufajíce, že město nalezneme. Nejprve jsme klesali hlouběji, ale když si Knospa všimla, že zas stoupáme, znejistěli jsme a vrátili se. Po městě ani čemkoli jiném ani památky.
Došlo na druhý pokus a tentokráte jsme cestou nenechali kámen na kameni a vyšťourali prach i z té nejmenší skulinky. A hle, přineslo to své ovoce, našli jsme téměř dokonale skryté dveře, za kterými jsme zřeli překrásně zdobenou místnost. Výjevy pěkné, ale co dál? Už jsme byli chytřejší a zas prolezli místnost od podlahy ke stropu a pak zas zpět. No a překvapivě tam byly zas další dveře. Za nimi už se před námi otevřel první kruh města. A bylo tam sakra vedro, asi od těch potoků tekoucího zlata všude okolo. Zlato bylo vážně všude, v příkopech, na cestách a na ruinách budov. Jen těžko si představit, co se tu mohlo odehrát.
A na mostě před námi stála postava. Zlatá a už od pohledu mechanická. Mohla to být jen socha a my mohli bez problému projít, ale to bychom nesměli být ve zlatém městě. Pustil se do nás a my měli co dělat, abychom mu odolali. Tady to vážně nebude žádná sranda, budeme si muset dávat mnohem větší pozor a postupovat mnohem strategičtěji. Jen co se z toho boje dáme dohromady.