Už jsme strávili ve městě příliš dlouhou dobu a bylo na čase otevřít poslední městský kruh. To nakonec nebylo zas tolik složité, ale ti co pak prohlédli skrz magickou oponu, ztratili vůli a vydali se slepě vstříc jakési holi uprostřed města. Museli jsme její sílu nějak omezit, protože krom ní byly za dveřmi i obří kostlivci. Zakryl jsem výjev kamennou zdí a vyrazili jsme do boje. Z počátku se nám dařilo. Ale jen asi tak dlouho, než si v duchu stihnete položit otázku "Kde se schovává ten drak?". A už tam byl, vyřítil se z obří studně uprostřed města a pustil se do nás. Boj se začínám obracet a nám pozvolna docházejí síly.
Už to začínalo hraničit se šílenstvím, ale my se stále nevzdávali. Ani jsem si nevšiml, že hladina zlata začalo stoupat. Drželi jsme pozice a dál bojovali s dračicí. Podařilo se nám jí zahnat zpět do jámy zlata, ale byl to jen úhybný manévr který záhy následoval dalším útok. Dále jsme odolávali a seskupovali síly, i dračici docházeli síly. Nás už však začínal tlačit čas i v podobě záplavy zlata. Poté co dračice opět ustoupila, i my jsme se rozeběhli k východu. Utekli jsme na poslední chvíli a cestou nás krom zlata obklopoval i štiplavý dým. Jen tak tak jsme doběhli k hlavnímu vchodu. Vyběhli jsme ven na denní světlo a tam nás zas nečekalo nic příjemného.
Před vchodem stály snad 3 roty Razmirských pirátů. To je fakt pech.