Ještě zmáčení a pokrytí slizem z tuhého boje v zatopené místnosti, vydali jsme se směrem ke schodům po levé straně vedoucím do sousedního sálu. Odtamtud jsme ale zaslechli nějaké hlasy, a tak jsme se rychle ukryli a poslouchali. Zjistili jsme, že jakýsi upír Otto za pomoci golema Kostihlíny přesouvali lebky z oné místnosti kamsi dolů. Rozhodli jsme se je za pomoci mágů chytit do pasti a porazit dřív než se objeví patrola nemrtvých s háky. Nastražili jsme past, ale plán selhal. Otto pojal podezření a stal se neviditelným. Museli jsme jednat. Boj byl krátký a brzy byla z upíra jen neškodná mlha, s níž jsme si rovněž poradili. Golem nevydržel o mnoho déle. Hlídka zřejmě nebyla v doslechu, takže jsme se mohli vydat na další průzkum. V místnosti, odkud oba vyšli, jsme narazili na pozoruhodný obří trezor, který namísto pokladů ukrýval vyhládlé a zubožené vojáky Lastwallu. Jejich kapitán, trpaslík Durago měl údajně důležitou zprávu pro Lorda Strážce, kterou mu potřeboval sdělit výhradně osobně a osamotě. Pojali jsme podezření a to se záhy potvrdilo. Byl posedlý. Szabolcsovi se podařilo kouzlo zlomit a zjistili jsme, že skupina hlídkovala ve Vyrlichi již několik let, jedním z nich byl i Birgittin bratr Ignatius Moreen. Vrátili jsme se s nimi k úlomku pečeti, kde jsme v rychlosti kontaktovali Radu a šli si odpočinout.
Druhého dne ráno jsme navázali tam, kde jsme skončili. Vydali jsme se k šachtě a spustili jsme se po lanech na pódium divadla. V jeho středu čněl velký, ale očividně křehký rubín. Nechtěli jsme riskovat a raději jsme ho tam nechali a pokračovali v průzkumu. Podle plánu jsme vytvořili kamennou lávku nad zemí a přesunuli se po ní až na rozcestí. Tam jsme se rozhodli, že obelisk nejprve obejdeme a prohlédneme ze stran. Daleko jsme ovšem nedošli. Všimli jsme si rozlehlé audienční místnosti a pak dalších místností lemovaných vystavenými těly Tar-Baphonových nepřátel. Mezi nimi i olovem vyspraveného těla kovového strážce zákonných plání. Audienční místnost hlídala létající lebka demiliche. Po stranách místnosti za obeliskem se nacházelo mnoho dveří, patrně do místností s rakvemi a filakterii. Nic z toho jsme ale neměli možnost prozkoumat blíže, protože v čele sálu na vysokém trůnu seděla majestátní postava samotného Šeptajícího Tyrana. Přišlo nám zvláštní, že by se Tyran po svém útěku rozhodl ukrýt právě ve svém vězení a ač z dálky, všimli jsme si nakonec, že se jedná o simulacrum, jakýsi umělý výtvor disponující částečnou mocí svého tvůrce. Nepochybně bude i on silným protivníkem. Proto jsme se stáhli zpět do místnosti nad divadlem, abychom probrali svůj plán a rozluštili runový kód objevený na obelisku. Rozhodli jsme se, že než se pustíme do boje se simulacrou a pravděpodobně i demilichem, bude nejlépe vyčistit si ústupovou cestu od hlídky s háky. Spolu se Stříbrošlapem je napadneme nahoře nad Spirálou přímo na jejich hlídkové trase.