Sezení devadesáté čtvrté

Plán byl jasný. Tedy alespoň jeho začátek. Oddělit Tyranovu simulacru od demiliche, toho zničit jako prvního a následně změřit síly s Tar-Baphonovým dvojníkem. Jeho hlas nám ovšem dal najevo, že není zdaleka překvapen naší přítomností a boj začal. Zprvu se dařilo, simulacra byla uvězněna, chodba za ní uzavřena a my se soustředili na létající lebku demiliche. Překážkou v postupu nám byly létající ektoplazmatické ježky, kterými simulacra zamořila chodbu. Bylo jasné, že se jimi bude třeba protlačit. Ještě horší bylo omámení, které seslal na velkou část naší skupiny včetně magů, Duraga a Stříbrošlapa. Poslední zmíněný se pod vlivem kouzla vrhl na ochromené mágy a zasadil jim tvrdou ránu. Dain a já jsme se zatím snažili zničit demiliche než se simulacra osvobodí. To se nakonec podařilo, ale Tar-Baphonova simulacra již chrlila kouzlo za kouzlem. Pokusil se nás ovládnout, ochromit, zničit, podrobit, zastrašit a oslepit, ale bez většího úspěchu. Nakonec se podařilo i jeho udolat a simulacra se rozpadla na hromádku sněhu smíšenou s předměty, jež měl u sebe. Jsem rád, že mi Iomedae přála, aby to byla moje ruka, která skolila oba liche. Jak byla zničena simulacra, pominula i její kouzla a mágové byli konečně zproštěni kletby. Dva z nich však padli k zemi mrtví. Patrně nežili již nějakou dobu, leč pod vivem paralýzy to nebylo znát. Szabolcs byl rovněž těžce raněn a Durago nejinak. V rychlosti jsme se rozhodli, že zbylí mágové v doprovodu Duraga a Stříbrošlapa půjdou raději směrem k divadlu zatímco my tři se vzduchem vydáme dokončit průzkum vnějšího kruhu. Cestou jsme narazili na nejednu podivnou věc vystavenou ve vitríně, prohlédli jsme ve vzduchu se vznášejícího kovového strážce až jsme došli ke cloně z tekuté rtuti. Nikdo se nespěchal vnořit do jedovatého kovu, takže jsme začali pátrat po tom, jak si s překážkou poradit. Nakonec jsme nalezli pergamen, kde byl šifrou zaznamenán správný postup. Porařilo se nám ji prolomit a znovu jsme se setkali se zbytkem skupiny.