Sezení sto čtvrté

Boj trval ještě několik dlouhých minut, během nichž se kolem nás pokusil dostat do bezpečí jeden z absalomských vojáků. Jenže jsme již s Tyranovými klamy měli své zkušenosti a záhy jsme odhalili, že voják je jen maskovaný přisluhovač Tar-Baphona. Porazili jsme jej a k našemu překvapení a zděšení uvnitř jeho těla nalezli úlomek Arodenova štítu. Kdyby nám býval proklouzl a dostal se do města, nepochybně by jej zevnitř celé zničil a zahubil všechno ve vzdálenosti několika mil. Aby se s námi úlomek nedstal tam, kam Tyran zamýšelel, dali jsme jej prozatím do úschovy lovcům z Prvního světa, aby jej zanesli do lesa mimo dosah možné exploze. Sami jsme se vrátili do Absalomu, kde jsme si chtěli po boji odpočinout. Bohužel, než jsme dorazili do centra, ozval se ohromující výbuch. Spěchali jsme na místo, odkud jsme ránu slyšeli a viděli sto dvacet stop široký otvor v obranné zdi. Sutiny ležely všude kolem a těla obránců byla rozmetána po okolí. Szabolcs a Dain vystoupili na hradby, zatímco já prošel průlomem a spatřil legie Šeptajícího Tyrana mířící směrem k nám. Na okamžik jsem pocítil ledový dotek strachu, ale pro pochybnosti nebyl prostor. Bylo jasné, že ustoupíme-li, budou se valit hordy nemrtvých přímo do města a Absalom padne. Pevně jsem uchopil svůj meč, sklopil jsem hledí a stanul jsem před hradbou očekávaje hrdinskou smrt. Stovky kostlivců, zombie a dalších stvůr se přiblížily a Szabolcs je začal zasypávat kouzly. Přes to jich veliká spousta dorazila až ke mně a já je počal kosit po desítkách. Konečně nápor polevil, nepřátelé prořídli a zbyla jen skupina elitních nemrtvých. Tu se ale v dálce ukázal Tar-Baphon sám, sňal z hlavy helmu a ta se proměnila na draka. Ten vyrazil směrem k nám a na jeho hřbetě neseděl nikdo jiný než nemrtvý Ervín Roslar!