Sezení šesté 23.10.2020
Tak to vezmu postupně. Teď to do školy, jen si vyhlídnout literaturu. Přes poledne ryby stejně neberou, tak na ty se vydám až později. A hospodu budu muset vynechat. Včera bylo u Krevela tak živo, že si nepamatuju lautr nic z toho, co nám řekl.
Zdá se, že knihovna ve škole je nadprůměrně zásobena. Po zběžném prohlédnutí jsem našel podzemský slabikář, bestiář, encyklopedii heraldiky a pár dalších užitečných knih. Zítra začnu s průzkumem.
U vody jsem se tentokrát necítil příliš komfortně. Každý podezřelý zvuk mi připomněl žabáky. Hlavu jsem si tentokrát vůbec nevyčistil a tak jsem sebral lína a 2 malé plotice, které jsem chytil a vyrazil jsem ke Krevelovi.
U Krevela jsem narazil na Caldora, který zrovna večeřel po celém dni stráveném s Týnou v kovárně. Krevel nám popsal, jak probíhal jejich útok na Rudou plenitelku. Prý tehdy sídlila v katedrále, byla velká jak celá chrámová loď, svá rudá křídla používala jako štíty, měla hmyzí kusadla, ocas s trnem a plivala okolo sebe kyselinu. To vypadá jako třetí naprosto rozdílný popis. Zkusím zítra najít nějaké informace. Prý ji bylo těžké zranit běžným kovem a byla potřeba chladná ocel. Vím, že Caldor si místo peněz vzal runu, a tak si teď nemůže dovolit koupit chladnou ocel, která by se nám tak hodila. Já neutratil téměř nic, tak jsem dal Krevelovi turmalín, ať sežene chladnou ocel na Caldorův meč.
Vyrobit ochranné masky, které použili oni, prý také nebude problém, jen si musíme sehnat dostatek kůží. Na slavnost by měli dorazit lovci, tak se s nimi zkusím domluvit. Snad přijde i Radslav, s tím se dá vždy domluvit. Problém je, že masky jsou velmi náchylné na poškození a kdokoli z nás by mohl skončit slepý jako Krevel, né-li hůř. Ale Caldor přišel s nápadem, udělat jim dodatečnou ochranu, něco jako helmy. To by mohlo pomoci.
A nakonec přišel Krevel ještě s jedním šíleným nápadem. Našel v kovárně výkres jakéhosi obléhacího stroje na vrhání kladiv, že to by mohlo na Plenitelku fungovat. Když jsme mu odporovali, že něco tak velkého přece nemůžeme táhnout do chrámu, tak přišel s veselým příběhem o skřítcích a že ti by to jistě dokázali zmenšit. Nápad je to bláhový, ale za pokus nic nedáme. Třeba nějakého ochotného skřítka potkáme. Haha ...
8.6.4718
Ráno ještě před rozbřeskem jsem vyrazil zas na ryby. Uklidňoval jsem se, že jsem žabáky ve městě celé 4 roky neviděl a určitě se mu vyhýbají, ale ani to mne úplně neuklidnilo. Raději jsem brzy sbalil pár úlovků a cestou do školy je nechal v hospodě. Goruta z nich večer určitě připraví něco dobrého na čem si pochutnáme až se tam večer sejdeme. Nemusíme každý den využívat Krevelovi pohostinnosti. Sám nemá peněz nazbyt.
Ve škole jsem začal encyklopedií heraldiky. O Moreenech toho bylo napsáno velmi málo, ale když jsem uviděl jejich erb, začaly se mi vracet vzpomínky. Pamatuji, že to býval bezvýznamný rod, který se živil obchodem. Ale díky několika dobrým sňatkům a dobrým rozhodnutím během Války bílých čepelí začala jejich hvězda prudce stoupat a několikrát dosáhli i na post tribuna obchodu. Co říkal Caldor, tak Killián se stal tribunem stejně jako jeho děd Cortein. Je možné, že je Kassián zde proto, aby pro svůj rod získal to nejcennější. Hrdinskými skutky opravdu známi nejsou, a to dokáže v Lastwallu zavřít mnohé dveře. Uvědomuji si, že jsem se s nimi občas vídal na jednáních ve Vigilu a někteří z nich byli po hrdinství úplně lační. Co si vzpomínám tak Cílie byla dokonalý příklad tohoto odhodlání.
Více už jsem toho nenašel, a tak jsem se vrhl na zkoumání podzemštiny. Dozvěděl jsem se, že podzemština vznikla částečně z elfštiny již kdysi dávno před dobou temna, kdy se do podzemí skryli elfové. Opsal jsem si abecedu a ze slabikáře i všechna slova. Doufám, že nám to alespoň trochu pomůže.
Tou dobou už mi silně kručelo v žaludku, a tak jsem vyrazil do hospody, cestou jsem se jen krátce zastavil doma pro loutnu. Goruta nezklamala a ryby byly výborné. Chvíli jsme řešili s ostatními jak se nám daří a co jsme zatím zjistili. Knospe je plně vytížená přípravou slavnosti a Caldor tráví celé dny v kovárně, ale Dainovi se podařilo zjistit pár informací o nájezdech na chrám. Většina skupin se dříve či později změnila v lapky na které můžeme ještě někde v okolí narazit. Je tu malá šance, že by mohli mít užitečné informace. Úspěšnější výpravy byly jen 2, o té Krevelově už jsme se dozvěděli snad vše a o výpravě, kterou podnikli rytíři už se nejspíš nic nedozvíme. Je to dávno a žádný z nich už ve městě není.
Když už jsme jen popíjeli, přisedl si k nám Smuta. Prostý bednář s malým hospodářstvím. Vše zvládá, ale hodně sešel od doby, co umřela jeho žena a on zůstal na vše sám. Bylo jasné, že svou ženu moc miloval a hrozně mu chybí, proto také přišel za námi. Abychom jí vyřídili jak se daří jemu, dětem i celému hospodářství. Pevně věřím, že nikdo z nás neumře, ale Rozárku jsem znal a pokud bych ji měl po smrti potkat, velice rát jí vše vyřídím.
Rozhovor se Smutou ve všech vyvolal chmurné myšlenky, a tak jsem se raději chytil loutny a zahrál všem na rozveselení.
9.6.4718
Ráno jsem se probudil už s rozbřeskem. Posledních pár dní mám pocit, jako by mi vše, co se děje, vlévalo novou energii do žil. Na ryby jsem už nešel, asi chvíli potrvá, než si to budu užívat jako dřív. Stejně mám dnes spoustu práce. Od gremlinů jsme se dozvěděli spoustu náznaků o obyvatelích chrámu a já bych o nich chtěl najít maximum.
Prvním zmíněným byl ošklivý anděl. No těžko říct, co je pro gremliny ošklivé. Klidně by to mohlo být něco, co mě přijde pěkné. Ale je podivné, že by se na tak temném místě zdržoval anděl. Žádnou zmínku o zlém nebo ošklivém andělovi jsem nenašel, jen chabou informaci o pravých andělech. Podle tohoto zdroje by nejvyšší andělé měli být tvořeni čistým světlem a samotná jejich přítomnost nás může sežehnout.
O škrtičích se hledaly informace mnohem lépe. V knihách o nich bylo několik zmínek a z vyprávění je zná každé malé dítě. Holá lebka s dlouhými končetinami je činí snadno rozpoznatelnými. K útoku využívají hlavně moment překvapení, kdy oběť uchopí a pak zardousí.
O ohnivých psech jsem toho mnoho nenašel, ale kresba v knize mi připomněla, že už jsem se s nimi setkal. Jejich srst jako by byla tvořena plameny. Oni sami dští oheň a síru. A stejně jako jiná planoucí pekelná stvoření nesnáší chlad.
Doufal jsem, že po rozhovoru s Krevelem, už budu mít šanci nalézt nějaké přesnější informace o původu a vzhledu plenitelky, ale mé hledání nikam nevedlo. Buď se popisy vylučují a nikam to nevede a když vynechám ty nepřesné, tak zas může být plenitelka čímkoli. Kde se tu vůbec vzala? Proč sídlí v chrámu a mimo něj ji nikdo neviděl?
S tímto zklamáním jsem se vydal na večeři do hospody. Chtěl jsem se s ostatními podělit o své poznatky a též jsem doufal, že se zastaví Chuděj. Od Knospy a Caldora jsme se opět nic nedozvěděli, protože jsou stále zabraní do své práce. Dain se zapojil do příprav na slavnost, ale přesto se mu podařilo zjistit nějaké nové informace o chrámu. Nyní má jasnější představu o tom kde by se měly v chrámu nacházet knihovny a další místa, která by nám mohla pomoci. Mimo to přišel Dain i s další zajímavostí. Na kraji města v chlívě narazil na Gátu, jak si dojí mléko přímo do pusy. Už to je podivné, ale ta kráva se při tom prý celá třásla a všechny ostatní byly též nervózní. To je hodně podivné.
A měli jsme štěstí i s Chudějem. Tentokrát ho Glorie na chvíli do hospody pustila. Potvrdil nám, že jizvůvky od čarodějnice kupuje, ale nemá ponětí kde žije. Kupuje je když přijde do města. Prý by měla přijít na gobliní trh, ale tak dlouho se nám úplně čekat nechce. Prý by měla bydlet východně od řeky Pracky, ale víc neví. Máme se zkusit zeptat lovců nebo hraničářů. Přislíbil i to, že se další den podívá na zbytky v misce, zda by určil o co se jedná. A protože jej stále trápí, že mu nikdo nevěří jeho příběh s kancem, požádal nás, jestli bychom jej našli, zabili a donesli do města důkaz. Na lov kance opravdu čas nemáme, ale když budeme v lese, můžeme být alespoň ostražití a třeba na něj narazíme. To mu prozatím postačilo, hlavně proto, že už byl dost podnapilý.
My už měli také slušně upito, a tak jsme se pomalu začali rozcházet. Já ještě chvíli hrál, ale večer před oslavou se nikomu ve městě nechtělo moc ponocovat.
10.6.4718
A nadešel den slavnosti. Celá Lhota pulsovala životem již od rána a do města postupně přicházeli i lidé z okolí. Na náměstí vrcholily poslední přípravy a zdobení pódia, okolo stálo několik stánků se zbožím téměř jakéhokoli druhu. Tom vynášel na náměstí stoly a lavice, aby mohl po obědě vyvalit sudy a co nejvíce nával na slavnosti zužitkovat. A mezi tím vším procházela Glorie a celé to organizovala.
Dain se ještě na rychlo vydal za Chudějem, aby se na misku se zbytkem masti stihl podívat za střízliva než to celé začne. Jak nám Dain později řekl, nemělo to však žádný povzbudivý výsledek. Chuděj žádné další přísady nerozpoznal. Ale je si jistý, že to není obyčejná mast. Někdo při její výrobě použil černou magii a varoval nás, aby jsme si s tím nezahrávali.
Já jsem se posadil u Toma a pozoroval to hemžení okolo. Bylo to příjemné, zavzpomínat na rušný život ve větších městech. Trochu jsem se při tom zapomněl a uteklo mi tak celé dopoledne. Dal jsem si vydatný oběd, abych byl připravený na večer a nedlouho po tom se začali scházet i ostatní.
Knospe nadšeně pobíhala okolo ve svátečním a zřejmě si opakovala večerní vystoupení. Na rozdíl od ní Dain přišel naprosto klidný.
Caldor přišel perfektně upraven a v plné polní. Jeho nové šortce zářily v odpoledním slunci jako ze stříbra. Nesl se jako páv a co chvíli povytáhl svůj meč z pochvy, aby se přesvědčil, že z něho runa nezmizela. Přestal s tím až když narazil na Kassiána a dal se s ním na chvíli do řeči. Po rozhovoru šel ke stolu s mírně zasněným výrazem, ale zanedlouho se zas srovnal. Zběžně jsme probrali rod Moreenů a podle jeho názoru Kassián žádný podvodník není.
To už pomálu začínalo zapadat slunce a slavnost se stala středobodem náměstí. Už nějakou dobu tu byl každý z širokého okolí. Zahlédl jsem lovce z Medvědína, Chuděj už byl usazený co nejblíže u Toma, s Kassiánem jsem zahlédl i Štístka, Smuta s dětmi stál téměř pod pódiem a dokonce i rytíři mimo službu dorazili a zabrali si samozřejmě nejlepší stůl.
A už to začalo. Slunce už jen lehce vykukovalo nad Belkzenem, nebe v barvě šlehajících plamenů a celé pódium vybouchlo a z jasného světla plamenů vystoupila Glórie. Plameny se rychle stáhly do loučí a Glorie začala svou řeč modlitbou k Sarenrae.
A už přišel čas na Knospy ohnivé číslo. Vzala si několik pochodní a začala si s nimi žonglovat. Netrvalo dlouho a aniž by kdokoli postřehl jak, pochodně zmizely a ona dál žonglovala jen se samotným ohněm. Tím nějakou dobu všechny bavila a pak najednou plameny pochytala a tlesknutím uhasila. Nebo snad vmáčkla do dlaní? Kdo ví?
Za obrovského potlesku opustila pódium a zamířila k nám. Cestou ji ale zastavil Štístko a chvíli se bavili. Prý jí varoval, ať si dává pozor, co o ní říkáme za jejími zády. Její nabídku přátelství uvítal, ale k nám se přidat nechtěl. Jen se zajímal, co děláme a kam míříme. Moc mu toho neřekla, protože toho sama moc neví. Vůbec mi nedošlo, že s námi chodí a chudák ani pořádně neví proč. Ale o co jde Štístkovi? To je fuk, to nebyl vhodný den na takovéto přemýšlení, důležitější bylo zastihnout lovce ještě co nejstřízlivější.
Radslav naštěstí přišel, a tak vše šlo mnohem snáz. Prý mají teď volnější období, hlad po zimě je už zahnaný a na shon kvůli kožešinám je ještě teplo. To je výborné a dokonce mají i několik kůží už hotových v Medvědíně. Nebylo na co čekat a hned jsme se dohodli. Když si pro ně nepřijdeme, tak nám je přinese až půjde do města o Letním slunovratu. Ale byl poněkud rozrušený. Ještě neviděl Borutu, dalšího lovce, který je poněkud podivínský samotář. Prý si zabral jižní část lesa pro sebe, protože žádný další lovec nechce riskovat, že šlápne na nějakou jeho neoznačenou past. To vysvětluje ty pasti, které jsme našli my. Pokud se v té části lesa budeme pohybovat, budeme se muset mít na pozoru.
Měli už jsme docela dost upito, ale přesto jsem se Radslava ještě zeptal na skřítky a čarodějnici. Těžko říct jestli to bylo pivem nebo opravdu mnoho nevěděl, ale informace byly dost volné. Že jsou skřítci všude v lese nám pramálo pomůže a že se v okolí čarodějčina příbytku ozývá spousta žab je jen slabé vodítko. Snad nám pomohou více hraničáři, kteří by měli přebývat tam, kde Pracka vytéká z lesa.
To už bylo mnoho i na mě, a tak jsem nad tím vším přestal přemýšlet, vzal loutnu a přesunul se na pódium, kde zrovna nikdo nebyl.
11.6.4718
Po zkušenostech se žabáky jsem se snažil v noci krotit, ale úplně se mi to také nepovedlo. Naštěstí jsme šli po cestě vedoucí plání na sever a stihl jsem bez problémů vystřízlivět.
Knospe si cestou neustále prohlížela své ruce. Ukázalo se, že je má teplé a mírně září. Chodím po tomto světě už stovky let a žádnému bohovi jsem nikdy nestál za sebemenší znamení. Očividně jsem si volil špatné bohy, protože jak jinak si vysvětlit Knospiny zářící ruce.Když jsem jí řek, že nejezením masa si to nejspíš nevysloužila, ale přiznání božské náklonnosti jí opět vykouzlil úsměv na tváři.
Když jsme sešli z cesty a vyrazili ke starým ruinám, byl už jsem úplně fit a vše jsem viděl zcela jasně. Podle popisu je přesně tohle to místo, kde zakopal místní rodák svůj majetek, aby jej ochránil před orky. Dain sice tvrdil, že to není pravda a že je to místo prokleté, ale Caldor slyšel to samé a tak se začalo kopat.
Celé místo bylo prostoupeno magií, byla bez pochyby ochranná. Poklad jsme nenašli, ale brzy jsme narazili na jakési magické čáry pod zemí. Za denního světla nijak zvlášť nezářily, ale v noci nám jistě ukážou směr k pokladu. Pod magickou ochranou místa se nám nemůže nic stát.
Jak jsem se mohl tak splést. Po půldenním pochodu, lehčí kocovině a téměř probdělé předešlé noci jsem stejně nemohl usnout. Cítil jsem se jako bych snědl před spaním misku semen šalvěje a Knospe na tom byla viditelně stejně. Krátce na to začal být poník značně neklidný. Stejně jsem nemohl spát, a tak jsem šel k němu a v tom se to stalo. Postupně se na různých místech objevila záře a pak na Caldora něco zaútočilo. Kryli jsme se a snažili se útočit, ale nebylo na co. Všichni krom mě utržili nepříjemná zranění a jen díky Knospinu oslnivému kouzlu se nám podařilo uniknout.
Zbytek noci jsme strávili poblíž cesty, daleko od trosek.