Nejdražší Birgitte,
vprostřed vší zkázy cítím, jak mé srdce pookřívá s každou mílí, kterou překonám. Vždyť mé kroky konečně míří do Vigilu, Vám blíž. Nedávné dny byly temné, o zkáze Roslarovy Lhoty jsem již psal, ale dopisy se v této době často ztrácejí. Nechali jsme se Sol Invicta Lhotu za sebou a vydali se na sever podél Zubolesa. Stále ještě mne trápí, co se tam stalo. Měl jsem být ochráncem Lhoty a já ji zklamal. Před odchodem jsem se zavázal přísahou, že jim alespoň po smrti bude dopřán klid. Kéž mi dá mocná Iomedae síly, abych ji tentokrát dodržel.
Ale k naší cestě. Museli jsme si obstarat nějaké jídlo. Podařilo se mi ulovit srnu, ale když ji Knospe upekla, ukázalo se, že je špatná. Zřejmě nemocná. Putovali jsme svižně a již na sklonku druhého dne se před námi rýsoval Fort Hold, první z pevnůstek lemujících západní hranici Lastwallu. Zastavil nás muž s maskou morového doktora. Museli jsme mu vysvětlit, že neneseme nákazu. Poblíž pevnosti, v bezpečné vzdálenosti od lesa, stála polní nemocnice a v ní leželo mnoho hraničářů a trpaslíků. Dokonce i náš známý Chuděj. Dali jsme mu náš jediný lék proti nekróze a oplátkou ostatní nemocní vzali Dainovi lékárnu a rozebrali si ji. Nákaza podle unaveného medika, který tam měl službu, údajně přišla z lesa, který se hemží agresívními zvířaty, která útočí na každého, kdo se do lesa odváží.
Před setměním jsme si všimli podivného mužíka, který nás zpovzdálí pozoroval. Protože mezitím padla tma, rozhodli jsme se, že přenocujeme na dohled pevnosti a budeme držet hlídky vleže, abychom našeho slídila přilákali. Nad ránem jsem si všiml, že se chystá odjet. Probudil jsem Daina a společně jsme špeha chytili. Ječel na celé kolo a zanedlouho se ukázali dva vojáci z pevnosti, kteří se o nás začali zajímat. Vysvětlil jsem špehovi, že je v jeho zájmu nám říct všechno, co ví a vojákům řekl, aby nás doprovodili do pevnosti. V ní jsme se setkali se starším veteránem, který konal dohled nad chlapcem, který byl zřejmě formálním pánem Fort Hold. Předali jsme Štístka a Krevel se shledal s Citrískem a rozhodl se zůstat. Od správce jsme dostali dva nejlepší koně a vyrazili na cestu. Dain si k sobě vzal stále omámeného Szabólcse a já Knospe.
Na koních šla cesta hladce a druhého dne jsme dorazili k Swiftfront Outpost. Místní kapitánka se svěřila, že špeh patřil jí a nabídla nám nocleh výměnou za zprávy z jihu. Zítra se vydáme dále doručit zprávy o událostech ve Lhotě a Chrámu do Vigilu.
Nevím, zda nedorazím do Vigilu dříve než můj dopis. Kdybych se však zdržel a dopis přišel dříve, vězte, že nejpozději na turnaji budu a s Vaším jménem na rtech se pokusím dobýt vítězství.
S úctou navždy Váš
Cal