Sezení šestnácté 3.1.2021
28.6.4718
Dny dále plynuly celkem pozvolna a jen přibývající počet lidí ve městě naznačoval, že se blíží oslava. Mimo příprav jsem věnoval čas i dalším věcem, přeci jen nové informace o Lasičkách je potřeba ověřit a Lancelotův příjezd ve mě též vyvolal zájem o jeho osobu.
V předvečer oslavy jsme se setkali všichni v krčmě. Bylo to dosti náročné, neboť stejný nápad měli snad všichni obyvatelé a návštěvníci města, ale nakonec jsme našli volný stůl. Hrálo se a zpívalo, každý měl nějakou historku k dobru a jinak se nic zvláštního nedělo.
Tedy vlastně ano, ukázalo se, že na oslavu dorazil i Weslen Gavirk, vrchní velitel z Nitmarthasu. Běžně oblečen posedával v příšeří, aby na sebe nepoutal mnoho pozornosti. Pravděpodobně bych si našel chvilku, abych se za ním zastavil prohodit pár slov, ale Caldor si ho všiml také a přivedl jej ke stolu. Ani jsem netušil, že se znají. Zdá se, že v Nitmarthasu nyní vládne krátké a nejisté mírové období. Je škoda, že stále nemají klid, tolik usilovali o svou nezávislost.
29.6.4718
Den oslavy začal časně, protože bylo potřeba co nejdříve dokončit poslední přípravy. Vyrazil jsem na místo a ostatní šli se mnou. Ještě jsme skoro nic neudělali, když jsme si všimli procesí přicházejícího od severu. Všichni mdle oděni s nejistou chůzí a v čele kdosi v pestrobarevném. Mohli to být orci, ale kdo by pak byl ten v předu? Nemrtví? O těch jsem široko daleko nic neslyšel. Nakonec jsem se zcela mýlil, byli to chudáci a veteráni a v jejich čele ... Zsombór, můj syn. Přivedl je, aby narušil a pokazil oslavu, ale sliboval a přesvědčoval je tak dlouho, až se z nepochopení nevrhli na jídlo, ale na mne. Skryl jsem se a než jsem se k němu stihl dostat, Caldor je začal rozhánět mečem a Knospe jim slibovala útěchu v chrámu. Část se vydala za ní zatímco zbytek vyčkával a tak byl svědkem našeho střetnutí. To nakonec skončilo pocitem studu na obou stranách. Těžko někomu vyčiníte, že Vám přišel pokazit oslavu po tom co jste se mu nějakých 150 let vyhýbal a jeho jedinou chybou je, že to nedomyslel a trochu přehnal. A tak jsem se raději ujal zbylých lidí a dal jim trochu z jídla na hostinu, v celkovém množství se to téměř neprojevilo. Sytí se pak vydali do města. Snad se jim zde podaří najít nový domov a začátek.
Zatímco Zsombór obcházel okolo a rozmýšlel co dál, my jsme dokončili přípravy a oslava mohla začít. V pravé poledne jsem všechny uvítal z pódia a po krátké řeči jsme se pustili do hraní. Byl to úžasný pocit, pro tolik lidí jsem už dlouho nehrál. Na pódiu se dále střídali vystupující s písněmi a příběhy a všichni se náramně bavili. Některé jsem znal, některé od vidění a jiné vůbec, ale to ani v nejmenším nevadilo, protože všichni byli úžasní.
Mezi tím jsem se pohyboval davem, přijímal gratulace a hovořil s návštěvníky. A skutečně, ač jsem to nečekal, došlo i na nějaké ty dary. Caldor mi daroval vlastnoručně vykovanou dýku s netradičním ostřím. Knospa velmi moudře zvolila tu nejjistější cestu a darovala mi alkohol od Palanquin trading. Cítím se trochu nesvůj, když si představím, že za to dala nejspíše všechny své peníze. Další z darů donesla Goruta, byl to dar z Belkzenu, zničená dýmka. Teprve nyní mám čas si ji prohlédnout a snad pochopit, jak se to stalo. Weslen Gavirk mi daroval žaludy prastarých dubů z Chrystalhurstu, které by měly pocházet přímo z prvního světa. Hraběnka z Carcau mi zaslala krásnou ebenovou flétnu vykládanou želvovinou. Hned jsem ji zkusil a její čistý tón si okamžitě zamiloval. Mezi hosty byla i další vzácná návštěva, Irahai, kancléřka z Mendevu, řídící současnou krusádu. Dar části osvobozené země přinesl naději do srdce všech přítomných. A nakonec dar ze všech nejpodivnější, skupina gnomů mi přinesla dar od mé matky. Před odchodem do prvního světa mi odkázala Leviatan, bájnou obří sekeru hrdinného Barbardiána, který se účastnil poražení draka Kazavona. Jak tak na ni koukám, zatímco píši tento deník, stále netuším, co k tomu mou matku vedlo.
A přišla i další větší či menší překvapení. Tím nejdůležitějším se ukázala hromada dárků, které se objevily na pódiu a nikdo mi je nechtěl oficiálně předat. A jak se ukázalo, původcem byla další osoba, která se snažila oslavu pokazit, nikdo jiný než má dcera Zsófika. Téměř by se jí to povedlo, kdyby Caldor pohotově nezalehl nebezpečné dělbuchy a tím všechny neochránil.
Překvapivě se ukázalo, že se mé děti znají. Mohu děkovat bohům, že se do akce pustily každý sám, jinak by byla oslava už dávno v troskách. Strávili jsme pár chvil společně ve stanu, ale bylo potřeba pokračovat v oslavě. Víc dětí už jsem neměl a od vnoučat jsem už žádnou škodolibost nečekal. A tak mohlo v klidu dojít na rozkrojení dortu.
Ovšem zde jsem se díky své nevědomosti opět mýlil. Ukázalo se, že během mého pobytu v Thronestepu jsem během krátkého románku s Lil počal dalšího potomka. A jak se zdá, jeho tieflingské kořeny v něm rozdmíchávají a udržují mnohem intenzivnější emoce. Vyskočil z dortu a vážně se mě pokusil zabít. Naštěstí byli ostatní podezřívavější než já, a tak byli poblíž a zneškodnili ho. Jeho nenávist se však utišit nedala, a tak jsme jej museli zavřít do šatlavy. Rád bych jej poslal odkud přišel, ale ohání se diplomatickými styky a výhrůžkami a to by mohlo celou situaci ještě zkomplikovat.
Celá tato nepříjemnost se podepsala i na hostech. Už se začínali nudit, a tak nezbývalo, než odpálit slibovaný ohňostroj, který mě stál celý dům a oslavu pozvolna ukončit.