Sezení třicáté 12.4.2021
My jsme mezi tím procházeli chrám a já ukázal všem většinu hlavních částí doplněných o příběhy s nimi spojené. Očividně to na všechny zapůsobilo a nejvíce pak Plenitelka samotná, která, nyní již bez hlavy, stále ležela v podzemí, zatímco její hlava se válela na hlavní terase. V přátelské a ničím nerušené atmosféře jsme prošli celou trasu, kterou jsem naplánoval a v podzemí u netvorova torza jsme se setkali s ostatními. Musím říct, že bez shonu a stresu bitvy vypadala Plenitelka mnohem strašněji. Když si všichni mrtvolu pořádně prohlédli, vrátili jsme se na hlavní terasu.
Lancelot, toužící po boji a slávě se chtěl vydat hledat a porazit chrliče, který jako jeden z posledních narušoval klid chrámu. Nabídli jsme se, že mu budeme krýt záda, a tak se rytíři mohli vrátit do tábora. Aby zakryl své brnění, půjčil si Dainův plášť a vyrazil do přírodního labyrintu. Podle domluvy se neměl vzdalovat příliš daleko od dveří za kterými se skrývali ostatní. Po tom, co jsem jej viděl bojovat a ze znalostí, které jsem měl o chrličích, jsem nepředpokládal, že by mohlo dojít k potížím. Až pozdě jsem si uvědomil, jak jsem se zmýlil. Lebeda se stále vzdaloval, až na sebe upoutal netvorovu pozornost. Ten se snesl ze střechy a aniž by se jakkoliv nechal rozrušit Lancelotovým odhozením pláště, zaútočil. Nezkušenému oku by se mohlo zdát, že se jedná o vyrovnaný boj, ale opak byl pravdou. Chrličovy rány dopadaly ničivou silou na Lancelota a tomu zběsilou rychlostí docházely síly. Ostatní to rozpoznali a rozeběhli se mu pomoci, ale byl příliš daleko a dopadaly na něho další a další rány. Až tehdy jsem si uvědomil, že jde do tuhého, ale to už bylo pozdě. Už jsme jen odháněli chrliče od Lancelotova chladnoucího těla. "Takto to nemůže skončit!" Využili jsme všechno, co bylo možné, abychom jej zachránili, včetně léčivé vody ze sochy u kaple Saranrae. Ale marně. Tak jsme bezvládné tělo odnesli k rytířům a pak portálem do města. Až Glorie poznala, že není mrtvý, nýbrž kdesi na pomezí života a smrti. Ale jak jej nyní navrátit zpět?
V této pochmurné atmosféře jsme zanechali Lancelota v péči Glorie a rozešli se každý po svém. Mým plánem bylo obejít okolí a ujistit se, že si běsnění orků, Lasiček a všeho ostatního nevybralo i další oběti. Nejprve jsem vyrazil k mostu, kde jsem strávil příjemný den rybařením s Jurkem. Podle jeho slov se koboldi mírně uklidnili a zdá se, že by mohli dělat méně neplechy. S touto dobrou zprávou jsem se vrátil do chrámu, abych odtud pokračoval dále k jezírku.
Usadil jsem se u nově vysetého dubu a v přesvědčení, že jsem široko daleko sám, jsem se jal obědvat. Když tu z nedalekého zahradního skladu vyšla podivná postava. Hlavou se mi hnaly myšlenky jako stádo laní. Muž středního vzrůstu, takže Lasička to není. Oblečení velice podivné, skoro až vandrácké. Vůbec mi nedošlo, že sám vlastním podobnou masku a Daina jsem poznal až když promluvil. Prý v té kůlně začal pěstovat tu podivnou houbu, která rostla okolo Plenitelky. Každý máme nějaké záliby, ale pěstování houby neznámého původu mi přijde trochu nebezpečné. Nezbývá než doufat, že se mu to nevymkne z rukou. S tím jsem náš rozhovor raději ukončil a vyrazil k jezírku.
A to byla nejspíš ta chyba. Stále rozrušen rozhovorem jsem se nevěnoval dostatečně cestě a najednou jsem si uvědomil, že nevím kde jsem. To je dost nebezpečná situace, co když tu jsou ještě někde Borutovy pasti? Zaměřil jsem se proto intenzivně na hledání cesty a o to více polevil ve sledování přírodních nebezpečí. A to jsem neměl dělat. Navedl jsem poníka příliš blízko ke kluzkému srázu a když mu ujelo kopytu, poroučel jsem se až na dno srázu. Zatímco okraj byl bahnitý a kluzký, dno bylo samý kámen. Můžu být vlastně rád, že jsem si tam zlomil jen nohu. Tím mé putování a hledání jezírka skončilo. Abych vytěsnil bolest prostupující nohou, rozhodl jsem se více věnovat Leviataně. Vysvětlil jsem jí, že prapor budeme muset jednoho dne vrátit, protože patřil k chrámu a někdo ho jistě bude chtít. Abych jí tu ztrátu trochu vynahradil, zasvětil jsem jí do sochařského umění, muziky a trochy geografie. Díky tomu jsou nyní uprostřed lesa velmi povedené sochy. Bubnování bylo také celkem povedené. Tím, kolik si toho odnesla z mého popisu krajiny, si už moc jistý nejsem. Ale zdá se, že titan má svá omezení a neumožňuje Leviataně kouzlit nebo lépe pracovat se zvukem. Tak skončil onen den a celý další den jsem strávil na cestě do města. Cestou jsem potkal akorát místního hraničáře Ivora. Od něho jsem se dozvěděl pouze o přítomnosti nového druida v okolí. Díky zlomené noze se celé mé putování silně zkrátilo.
Ve městě se mezi tím mnoho událo. Ukázalo se, že Lancelotovým zástupcem je vrchní zbrojíř a tím není nikdo jiný než Caldor. O to zaměstnanější v oněch dnech byl. Kassiánovo uvvěznění, potřeba vyslat novou obchodní karavanu a spousta dalšího jej jen odvádělo od činností, kterým se chtěl věnovat. Viděl jsem, že toho má mnoho, a proto jsem mu ani nepřipomínal, že mi slíbil spravit dýmku míru. Na to se najde čas někdy jindy. Převzal jsem si od něho dopis, který mi přišel a šel jsem si po svém. Dain strávil většinu času ve své pěstírně hub a potěšilo mne, že i ostatní jsou z toho mírně nesví jako já. Mimo to někde v chrámu našel jakýsi pytel a plášť ušité z lasiččích kůží. Jeho ty prokleté a odporné předměty zaujaly, ale já bych je spíše zahodil. A těžko říci, co dělala Knospe. Tvářila se hrozně tajemně, takže nejspíš něco více než jen asistování Glorii. Ale i na to došlo, neboť se s námi podělila o nové znalosti v oblasti plání.
I přes lékařskou pomoc se mi noha ještě zcela nezahojila, a tak jsem strávil většinu dalšího dne doma přemítáním nad dorazivším dopisem. Potěšilo mne, že se rada opravdu rozhodla poslat Antára zpět do Razmiranu. Rozhodně si ale nebudu najímat nějakou ochranku, kdyby se opět pokusil mne napadnout. Snad jej to již přešlo. Zbytek dne jsem pak přemítal nad zbytknem dopisu a vzpomínal na svou minulost. Ale jsou to nejspíš jen výmysly a bláboly. Proč zrovna já bych měl mít ještě někdy něco společné s bohy?
Už uplynulo mnoho dní a věci ve městě se začínaly uklidňovat. Rozvodněná voda si začínala nacházet nová koryta a život šel dál. Pomohl jsem Caldorovi s obsazením nové karavany a rozhodl jsem se jí využít ke splacení svého závazku vůči Palanquin Trading. Co jiného taky s tolika penězi, jež nám zbyly? Zastavil jsem se také u Glorie, aby se mi podívala na nohu a při té příležitosti jsem jí věnoval nějaké peníze pro chudé, které do města přivedl Zsombor.
Též vyšlo najevo, co se snažila Knospe utajit. Domluvila se s Gorutou a ta nám vyšila nový prapor, neboť i Knospe bylo jasné, že ten současný budeme muset jednoho dne vrátit. Naneštěstí k této příležitosti Žmolka uvařila specialitu a použila při přípravě orčí koření které jsme jí donesli. Říci, že to bylo pálivé, by ani z daleka nevystihlo skutečný stav. Skoro všem nám doslova vyšlehly plameny z úst. Někteří to čekali, jiní byli pohotoví, ale já ne, než jsem stačil cokoliv udělat, plameny mi vyšlehly z úst a letěly přímo na nový prapor. Byl to krátký záblesk, ale přesto napáchal na výšivce viditelné škody a téměř poslal Knospu do mdlob. Do odjezdu karavany a též i našeho odjezdu do Vigilu zbývalo ještě dost času, a tak jsem slíbil, že prapor nechám opravit.
V mezidobí jsme do chrámu k léčebné soše vzali i Chuděje a Krevela a naštěstí na ně léčivá síla působila a oběma se vrátilo ztracené zdraví.
19.7.4718 - čtvrtek
A přišel čas odjezdu. Karavana už byla pryč a my ještě snídali u Krevela. Řešili jsme Dainův zážitek z předešlé noci. Ten druid o kterém jsem slyšel od hraničáře je Dainův bratr se kterým má, jak se zdá, podivný vztah. I když kdo nemá, že? Dostali jsme se opět minci, kterou mi kdysi ukazoval. Nyní už byla má mysl jasnější a dali jsme dohromady, že se jedná o minci města Xin-Grafar z již zaniklé říše Thassilon. Tu se ozval zvenku hluk a téměř poplach. To se do města vrátil jeden z doprovodných rytířů. Jenže se vrátil zcela mimo sebe a s ošklivým šípem zabodnutým v hrudi. Nebyl zcela mrtvý, ale mezi živými už též nebyl. Jako by byl ztracen někde uprostřed, stejně jako Lebeda.
Na více zkoumání už jsme čas neměli. Všude kolem nás se rozzářilo oslepující světlo následované mrazivým chladem a ...