Seběhlo se to neskutečně rychle. Byl to jen okamžik, co jsem na plno hrál a zpíval dole ve výčepu a teď jsme stáli v pokoji nad těmi ničemy, co se mě pokusili unést. Skutečně jsem nečekal, že se rozhoupou k akci tak rychle.
Stáli jsme nad jejich probírajícími se těly a už už jsme se připravovali na výslech, ale k tomu nedošlo. Rychlost městské stráže byla až zarážející. Aby to nebylo málo, odvedli k výslechu i mě s Caldorem. Ač to bylo mírně nekomfortní a ponižující, umožnilo nám to zúčastnit se výslechu a získat spoustu užitečných informací. Poodkryli jsme roušku tajemství o počtu členů Vran, ale hlavně o jejich spojení s Gildaisem. Je tomu 2 roky, co pro něho odváděli pozornost v okolí hradu, nejspíše kvůli nějaké loupeži. Nyní musíme zjistit, o co tehdy šlo, a to buď v hradu nebo by nám s tím mohla pomoci Usundra. To však mohlo počkat do rána, v noci by nám stejně nikdo odpovědi nedal.
Po snídani jsme vyrazili každý po svém, abychom se později mohli sejít a pokusit se o Vránách zjistit více. K naší smůle jsme otáleli příliš dlouho, a když jsme přišli zpět k pavlačovému domu, městská stráž už tam byla. Veliena někdo zabil, od toho už se nic nedozvíme. Nápad pokusit se zjistit o vraždě více díky Knospině kouzlu byl dobrý, ale strážím se moc nezdál, takže jsme na místo táhli Knospe zbytečně. Víc než Caldorův ukradený měšec jsme si tak neodnesli.
Doplněni o Knospe vedly naše kroky do stok. Tam Caldor předchozí večer slyšel Vrány a i z výslechu vyplynulo, že se tam někde hluboko pod nimi nachází mauzoleum, kde se Usundra scházela s Gildaisem. Postupovali jsme obezřetně, ale i tak jsme se všem nebezpečenstvím nedokázali vyhnout a napadl nás Deinosuchus. Nelenili jsme, vzali mé nohy na Caldorova ramena a strategicky vyklidili bojiště. Knospe nás mezi tím nasměřovala správným směrem a bez dalších komplikací jsme nalezli podzemní mauzoleum.
Na podlaze byly čerstvé stopy vedoucí k mostu v povzdálí. Samozřejmě jsme je chtěli sledovat, ale bylo nám jasné, že to nebude tak snadné. Obezřetně jsme postupovali požadovaným směrem, ale již na půli cesty se aktivovaly sochy u vchodu a jaly se nás pronásledovat. Jen se štěstím jsme unikli k nedalekým loďkám a na jedné odpluli. Tím však naše strasti neskončily. Chtěli jsme přirazit k malému ostrůvku uprostřed jezera a dále pokračovat po lávce vedoucí z vrcholku věže, ale jakési kouzlo nás zeshora prohodilo oknem a my se s četnými škrábanci opět ocitli dole ve vodě. Mírně chytřejší jsme tentokrát využili Leviatanu a přistáli přímo na lávce. Ta vedla ke dveřím ve skále ze kterých sálala magie. Pokusili jsme se je aktivovat z povzdálí, ale i tak jsme byli příliš blízko a kouzlo nás zasáhlo, naštěstí jsme to ustáli a mohli postupovat dále. Za dveřmi již byla samotná hrobka a i zde byly další náznaky, že musí jít skutečně o hrob Arazni. Okolo hrobu samotného bylo stop nejvíce a dokonce zde byla i zpráva. Tajemní neznámí se zde chtějí setkat 26. Aroda, to máme jen týden, abychom se na to připravili a zjistili více.
S tímto zjištěním a spoustou různých zranění jsme se raději vrátili do Drakaru informovat i Daina.