Vše začalo zcela klidně a nenápadně. Podle plánu jsme vyrazili do stok a opět do staré hrobky Arazni. Protože Knospe zůstávala stále v lazaretu, přidal se k nám Onthur s věrným psem Svenem. Nebyla to naše první cesta, takže jsme se bravurně vyhnuli všem nebezpečenstvím. Poučeni z minula jsme si každý pořídili amulet Arazni a sochy u vstupu nás tentokrát nechaly být.
O chvíli později jsme věnovali trochu času sféře trpících duchů a už jsme si to mířili k mostu do hrobky. Tam se naše sebevědomé kroky poprvé zastavily. Uprostřed mostu byl na jedné ze soch stočený bezkřídlý drak. Zatrnulo nám, ten tam minule nebyl. Boj byl na spadnutí, ale vsadil jsem na jeho dračí podstatu a zkusil se s ním domluvit. Byla to trefa do černého, za menší obnos nás skutečně neměl problém nechat projít. On sice ne, ale jeho pán by s tím problém mít mohl ... a ten dorazil jen chvíli po tom, co jsme přešli most k obrovským dveřím. Zvuk sabatonů dopadajících na kamennou podlahu se rozléhal celou jeskyní a my už začínali propadat panice. Poslední kontrolní pohled a opřel jsem se do těch obrovských dveří. Nemýlil jsem se, žádná past tam opravdu nebyla a my už za sebou dveře zavírali.
Nedostali jsme se přímo do hrobky, ale nemohli jsme být daleko. Procházeli jsme nově objevené chodby a brzy jsme se v hrobce ocitli. Chtěli jsme ji projít a vyrazit k lávce do věže, ale něco tam nesedělo. Ve vzduchu byla cítit magie a dokonce jsme i slyšeli dva hlasy. Na nic jsem nečekal a pokusil jsem se kouzlo zrušit, napětí ve vzduchu zesílilo a kouzlo povolilo. Na Araznině sarkofágu stála nějaká žena a z již vyslechnutého rozhovoru bylo nad slunce jasné, že její úmysly nejsou v žádném případě dobré. Boj začal téměř okamžitě a docela rychle i skončil. Umírající žena padla k zemi a s posledním výdechem vyřkla jméno Vanessa. To jméno jsem slyšel prvně a určitě bychom se o ní měli pokusit dozvědět více, ale mnohem zásadnějším byl moment, kdy z mrtvého těla povstal ledový přízrak. Už jsme se na něj chystali vrhnout, ale projevil se mírumilovně a dosti otevřeně. Sám se představil jako Gildais a z jeho slov vyplynulo, že je vlastně jen obětní loutkou v mnohem vyšší hře. Pak definitivně zmizel.
Pak nám nic nebránilo jít dál do věže. Ale nemohli jsme se více mýlit. Na druhé straně lávky stála hrůzně vypadající postava. Jen podle brnění jsme poznali rytíře, se kterým v turnaji bojoval Caldor. Ten byl odhodlaný podruhé neprohrát a vrhl se vpřed. Jenže nebyl dostatečně rychlý a Sven jej předběhl. Oba bojovali jako o život, bohužel ve Svenově případě to tak skutečně dopadlo. Úzká lávka komplikovala boj pro všechny zúčastněné. Celou situaci ještě ztěžoval drak, útočící z velkého mostu. Za tím se pustil Dain Faris. Byl tak rychlý, že stihl překvapeného draka chytit a odhodit, aniž by se na něco zmohl. V téže chvíli padl také jeho pán. Celá scéna byla podpořena hrozivým otřesem a padajícím kamením. Až když jsme vyšli, jsme se dozvěděli důvod.
Před tím jsme však chtěli dokončit hlavní důvod naší výpravy. Nalézt Araznin rapír. Podle informací měl být schovaný ve věži, ale nalezli jsme jej až až o něco hlouběji. Pak už jsme mohli vyjít na "světlo" a zřít tu zkázu. Celé město je v ruinách, všude okolo dohořívají zbytky domů a v troskách jsou stále slyšet nářky zraněných a zavalených. Je to hrůzná podívaná...