Ráno jsme vstali a chystali se začít se snídaní, když Caldor náhle prohlásil "Je čas, musím jít ..." a zčista jasna zmizel. Pokoušeli jsme se zjistit, co se stalo, ale marně. Nejspíš jsme byli pořád moc blízko Zlatému městu a jeho ochranné aury odstiňovaly naší magii. Ocitli jsme se tak v dosti nezáviděníhodné situaci, ale ani tak se Dain nechtěl vzdát svého plánu odnesení rodinných ostatků.
Během příprav vedl Dain různé rozpravy s naším zajatcem Narsenem . Řekl bych, že mu přislíbil zbytečně moc a určitě víc, než by se líbilo Caldorovi. Ale pokud věří, že to pomůže naší věci, tak budiž. Osobně bych se od něho držel dál, Razmirovi důvěřuju ještě méně, než bohům, kterým by se chtěl rovnat.
Nevyhnutelně došlo i k boji o pozůstatky rodu Faris. Museli jsme však nejprve opět porazit v boji banshee Iramine, které teď asistovali čerstvě nemrtví Älassëon Faris a pirátský kapitán Uscalin. Bez Caldora a andělského avatara jsme byli v boji oslabeni, přesto jsme zvítězili, sebrali jsme ostatky a mohli pokračovat k pobřeží.
Chtělo to hodně plánování i odpočinku, ale zvládli jsme dopřát mrtvým klidu, trochu se uklidnit a nakonec i zjistit, co se stalo s Caldorem. Měl jsem vizi, jak stojí za vysokým stolem v Roslarově Lhotě a organizuje tam ... sakra, co to je ...Goblini???
Poté jsme zničili všechny pirátské lodě na pobřeží a přenesli se ke Lhotě. Zničené a zpustošené místo, nejisté vyhlídky, přesto se cítíme tak nějak lépe než na Ostrově hrůz.