Shledání bylo poznamenané ztrátou dvou nadějných studentů magie. Nálada byla pochmurná a nevylepšil ji ani Stříbrošlap, který se začal vyptávat Szabolcse na jeho vidinu vnuknutou simulacrou. Szabolcs se vyhýbal přímé odpovědi, ale pochopili jsme, že viděl sám sebe jak zabíjí samotného Arodena. Snad aby Szabolcs odvedl pozornost od sebe, položil mi stejnou otázku. "Viděl jsem umírat blízkou osobu a nemohl jsem jí pomoci." odvětil jsem a doufal, že se nebude ptát dál. Ale ptal, a tak si Dain zřejmě povšiml, že ona osoba v mé vidině nebyla Birgitte Moreen, ale Akutchi. Ta ke mně právě přistoupila svěřit se se svojí vidinou. Viděla v ní skočit do propasti dva své spolužáky. Byli to právě ti dva, kteří leželi mrtví na chladné zemi. "Jaj," řekl jsem. Pochopila a zklidnila se.
Museli jsme pokračovat. Podařilo se nám najít a následně osvobodit dva pracovní elementály uzavřené stovky let v temnotě podzemí. Chybějícím dílem skládačky byla tajuplná zrcadlová síň. Bylo jasné, že v ní číhá nějaká hrozba a nebyli jsme ochotni riskovat životy. Vdali jsme se ji tedy prozkomat jen ve třech. Do samotné síně pak Dain seslal jen malého létajícícho homunkula. Díky němu jsme se dozvěděli něco o bludišti a jeho rozloze, ale málo o jeho smyslu. Rozhodli jsme se tedy do labyrintu vkročit. Dain šel první. Po několia okamžicích však vyšel ven nazpět a obličej mu pokrývalo ohavné tetování. Byl stižen kletbou číhající zde na pvní živou bytost. Pro nás ostatní snad už bylo bezpečno, ale raději jsme nic nenechali náhodě a prošli bludištěm poslepu vedeni Szabolcsovo echolokací. Prošli jsme bludištěm spojeni lany a došli do jeho středu, kde se nacházelo další tekuté zrcadlo, kterým jsme museli projít. Rtuť z jeho povrchu Daina lehce přiotrávila. Za zrcadlem se nacházela místnost v jejímž středu byla propast naplněná nedýchatelným plynem. Za ní ležel na zemi ležel černý orb opásaný adamantinem. To byl klíč k čarodějné bráně. Než jsme se ho však stačili zmocnit, ve vzduchu se zhmotnil Gildais. Szabolcs právě cantripem ničil zmrzlé děti Urgathoi, které zmrazila Gildaisova aura, což nemrtvého popudilo a náš rozhovor tak nezačal nejlépe. Apeloval jsem na jeho lidství a slíbil, že než bych ho nechal upadnout zpět do otroctví pod Tar-Baphonem, raději ho zničím a Gildais se utišil a zmizel. Klíč byl náš a zbývalo jediné, porazit duchy střežící duše uvězněné v obelisku. Zaujali jsme pozice, nanesli na čepele oleje proti duchům a Dain začal do obelisku bušit. Útok přišel okamžitě, ale podřilo se nám zahnat první i druhou vlnu ektoplazmy. Nyní vyšli samotní duchové a vrhli se na nás. Byli jsme ale naštěstí připraveni a udolali jsme je. Duše byly volné a rituál mohl začít. Pod Szabolcsovým vedením za účasti Daina a Stříbrošlapa začaly tři hodiny zaříkání. Já a Durago jsme střežili vchody k obelisku. Dain bohužel formuli popletl, ale Szabolcs situaci zachránil a tím nepochybně i zúčastněné mágy.