Během svého pobytu v Arcadii se Aroden naučil mnohému. Studoval místní historii a dozvěděl se o Žilách Stvoření, které hrály důležitou roli v Arcadijském mýtu o Božských Hrdinech. Nebyla určitě náhoda, že těmito mýty se inspiroval sám Aroden, když započal svoji pouť nanebevstoupení.
Když si konečně získal důvěru místních druidů, mohl se pustit do výzkumu oněch magických siločar, linií, kterým místní říkali Žíly Stvoření a které celé Arcadii propůjčovaly velkou magickou moc. Arodenovi se podařilo odhalit největší tajemství Arcaďanů, a to, co bylo zdrojem těchto siločar. Byla to esence čiré magické energie, pramenící z přírodního zřídla na pomezí mezi naším a Prvním světem. Tím zřídlem byl První dub, strom života Kumaru, prapředek všech dubů z prvního světa na světě našem. Tento strom tvořil magický nexus všech linií siločar v celé Arcadii. Strom byl pod silnou ochranou, nerostl totiž jen tak někde v lese, ale přímo uvnitř magické hory Tumbaja, pyramidy, kterou kdysi Božští Hrdinové postavili z úlomků Hvězdného kamene, tygřího železa djezetu a magií posíleného zlata.
Poté, co Arazni zemřela, vydal se Aroden ke stromu Kumaru znovu. Dlouze meditoval, až se mu nakonec podařilo dosáhnout rituálního stavu Propojení se stromem Kumaru a umístit do něj fragment své duše, což mu umožnilo manipulovat s živými liniemi siločar s větší lehkostí než i těm nejzkušenějším druidům. S tímto mistrovstvím nechal Aroden vyrůst na stromu větev, která se několikrát zkroutila. Uřízl ji a vytvořil z ní svůj magický štít. Aroden, posílen mocí celého kontinentu, kterou pro sebe dokázal získat a novým artefaktem, opustil Arcadii, aby pokračoval ve své pouti dál. Co se však stalo se stromem, oním fragmentem duše a celou Arcadií po roce 4606 AR, kdy Aroden zemřel, to zůstává záhadou. Něco vám však napovídá, že na jeho jméno místní nevzpomínají zrovna s láskou…