Sezení devadesáté osmé

Začali jsme zkoumat své okolí, strom Kumaru a stěny pyramidy. Na zemi v blátě u paty stromu jsem nalezl nespočet drobných úlomků lidských kostí a dalších kusů tkání. Zbylá kamenná podlaha jevila známky úklidu. Zatímco jsme byli zabráni do myšlenek, zaslechli jsme z chodby vedoucí ven šouravé kroky. Vydal jsem se tiše daným směrem, když se na ochozu nad námi objevili dva nemrtví strážci odění v kůžích. Začali na nás shora plivat kyselinu, takže jsem neváhal a několika skoky se dostal po větvích stromu až k nim. Ukázalo se, že tam nejsou zdaleka sami a začal urputný boj. Jednoho z nepřátel jsem shodil dolů, ale byl jsem donucen stáhnout se zpět za ostatními. Dain na nás seslal ochranu proti kyselině a nebýt toho, stěží bychom vyvázli. Zaujali jsme strategické pozice v chodbě a zatímco nás Pyrael léčil, nalákali jsme nepřítele ke vstupu. Do toho Szabolcs přesně zamířil ohnivou koulí, která nemrtvé poškodila, oslepila a zapálila, takže porazit je už nebyl problém. Konečně jsme měli opět pocit, že jsme v pyramidě sami. Prohlédli jsme si symboly na zemi a na stěnách, obrazy ve vedlejší místnosti a dospěli k závěru, že se nacházíme v centrální Arcadii. V místě, kde před dávnými věky místní obyvatele dlouho sužoval útlak zdejšího císařství a osvobodil je až Hvězdopád. Zřejmě události v okolí Stromu a pyramidy nějak souvisí s Tyranovým posledním černým drakem - lichem Istravekem. Procházeli jsme chodbami až jsme narazili na průlom ve stěně krypty. Zde se nacházel jeden téměř zničený hrob a jeden nepoškozený. Oba obří velikosti. Ten druhý navíc obklopený hromadami tlajících ostatků a jezírkem hnilobné krve. Bylo těžké ubránit se dávení. O to víc, když se hromada těl začala pohybovat...